Soutěže, kterých se účastní tanečníci souboru Gall-Tír, jsou organizovány pod patronátem An Coimisiún Le Rincí Gaelacha (Komise irského tance), která se dělí na územní asociace. Každá taková pořádá kromě oblastních soutěží (tzv. feis) i mistrovskou soutěž, která je současně i kvalifikací na mistrovství světa (Oireachtas). Pro Anglii to byl Great Britain Championships 2011 v Bognor Regis. Protože se Jan již několikrát účastnil podobné soutěže v Irsku (All Ireland Championships 2009 - 2011) rozhodl se získat zkušenosti i v Anglii. Nejde jen o vlastní výkon, taková soutěž je svátkem irského tance, můžete vidět v několika dnech více věkových skupiny, tanečníky z celého světa a sledovat poslední trendy. Kdo chce vést druhé, potřebuje mít takových zkušeností co nejvíce.
„Honzíkova cesta“ :D nezačala úplně snadno. Z úsporných důvodů se rozhodl letět večer před soutěží, bohužel letadlo společnosti EasyJet mělo dvouhodinové zpoždění, takže na místo ve 23.15 byl v Gatwicku u Londýna v 02.15. Než našel cestu z letiště do hotelu, byly tři a vstávat se muselo kolem osmé (viz foto, Návod pro cestovatele: Pokud chcete použít tuto cyklostezku, musíte se dostat z letištní budovy exitem, který je/není veřejný. Když přijdete k rozcestí před Vámi jsou pokladny na železnici a vpravo odbavovací hala pro odlety, dáte se vpravo a po 3 metrech je vlevo schodiště dolů, tamtudy se dá vyjít.). Nic příjemného, ale trénované tělo by to mělo zvládnout. Ranní cesta vlakem vypadala poklidně viz pohled z vlaku na hrad Arundel, ale jakmile se člověk dostane do soutěžní haly, všechno mu dojde a nervozita s únavou a nedostatkem spánku udělají své. Komu někdy zdřevěněly nohy, ten ví, jak se Jan cítil v prvních dvou kolech. Podium bylo velké, a hlavní úkol vzhledem k okolnostem zněl, nezastavit, být suverénní a vše dělat jako na tréninku. Bylo to sice těžké, ale přeci jen obě kola byla hotová bez významnější chyby a nyní zbývalo jen vyčkávání, zda se štěstí usměje, a porotci Janovi udělí recall pro třetí kolo.
Ve třetím kole se tančí moderní set dance sólo, a může výrazně ovlivnit celkové výsledky. Toto kolo mívá váhu 50% bodů z předchozích dvou kol. Mezičas tráví samozřejmě každý po svém, někdo se jde projít, jiný poslouchá hudbu. Díky příliš dlouhé noci si Jan dal židle k sobě a usnul. Probudil se každou půl hodinu, ale žádný recall pro muže vyhlášen nebyl, když už se čas třetího kola blížil, vzrůstaly v Janovi obavy (a nebyl sám, kdo by málem zaspal :o). Rychlým dotazem u soupeře zjistil, že recall dostali všichni muži. Vzal nohy na ramena, rychle se zase převlékl do soutěžního kostýmu a během 15 minut šel na podium plný odhodlání. A vyšlo to..., dřevěné nohy byly ty tam a konečně byl tanečník na konci tance se sebou spokojen, i nějaké to tlesknutí se ozvalo (když nejste v Evropě a lidé Vás neznají, není potlesk obvyklý).
Závěr dne znamenal další čekání. Dotančilo se v 15.30 a výsledky měly být v 18.45. Čekání si účastníci mohli krátit mezi desítkami atrakcí zábavního parku Butlin´s Resort nebo sledováním soutěže v Ceilí. Protože se rodiče místních škol dohodli na účasti, byla atmosféra v sálu Reds více než euforická. Po každém dotančení potlesk a křik jako na sportovním zápasu, lidí stále přibývalo, i když si nebylo kam sednout ani stoupnout. Výsledky byly na čas a hlasatel musel opakovaně tišit dav, protože oslavné výkřiky a gratulace nebraly konce. Atmosféra byla prostě napjatá a očekávání tanečníků i jejich přátel vysoká. Jan znal poměry a nečekal nic extra, účast ve třetím kole mu byla velikým zadostiučiněním, a proto byl zcela v šoku, když ho tanečníci pro sedmé a osmé místo míjely, aby si převzaly své medaile. Být šestý je veliká věc. Člověka posunou na úroveň ostrovanů a současně stojí těsně bedny pro první až páté místo. Takové umístění vlije člověku chuť do tréninku!!! Mezi muži byl první Jan Gača, vynikající tanečník a velmi milý člověk Senior Men Over 20.
Mezi ženami zvítězila "opět" :D Claire Greaney viz foto. Jan měl příležitost vidět všechna tři kola Senior Ladies. Mezi ostatními ženami Claire vyniká energičností, absolutní přesností a lehkostí tance bez ztráty zvuku. V civilu je to drobná dáma, a divák po celou dobu jejího tance žasne, odkud své výkony bere? Právě takový výkon by měl člověk vídat denně, aby věděl, kam míří, a co může být jeho cílem. Její výkon zcela potvrzuje, že od silového pojetí tance přešlo se k lehkému až éterickému.
Kromně tanečních výkonů, pozoroval Jan i vývoj v kostýmech. Již minulý rok jste si na fotkách mohli všimnout, že se trendem stává černá barva. Co se módy týče lze za novinku této soutěže pokládat nošení velkých tiár z broušených čirých krystalů viz foto. Řada čtenářů možná protestuje, že to je absurdní, aby oblečení hovořilo do výsledků, a bohužel nemá pravdu. Každá oblast lidského konání má svůj dress code, a kdo to nehodlá respektovat, ať se do toho radši nepouští. Bohužel v Evropě dosud vládne spíše opačný názor a na soutěže se mnozí dostavují v oblečení nevhodném. Neuvědomují si, že feis i jen oblastní je společenská událost, a vlastní zevnějšek hovoří o člověku ještě dříve, než zatančí nebo promluví. Ale zpátky do Anglie. Po ukončení soutěže se Jan rozloučil s novými i starými známými, a vydal se ztemnělým Bognor Regis k vlaku, na letišti opět proběhl myší dírou na cyklostezku a hurá do hotelu. Ještě než se dostal do postele, vyřídil formality na recepci a byl mile překvapen, že ani majitel zařízení pěší cestu na letiště neznal. Možná to byl jen úmysl, jak ho donutit k využití placené služby odvozu na Terminál Jih, i přes toto byl personál velmi milý a připravil snídani již na pátou hodinu ranní. Odbavení díky tomu, že byl Jan obtěžkán jen jednou medailí, proběhlo bez problému (jak to může být zapeklité, když máte dva poháry navíc, si můžete přečíst v článku o Kvalifikaci).