Brzo ráno musela z postele vyskočit Kristýnka, protože její kategorie měla začít dle programu v 8.30. Jak to ale bývá, nebylo to úplně hned, neb před sebou měla dvě věkové kategorie, které musely odsoutěžit všechna tři kola (stepový, následně, softový tanec a zúžené finále moderního stepového tance). Díky tomu měla Kiky nakonec čas do 10.10, kdy nastoupila k prvnímu kolu. I přesto, že s Ginou po těžké viróze na jaře obě bojují se závratěmi, vyhrála celkově dívčí kvalifikaci Girls 13 - 14 let a v kategorii společnou s chlapci obsadila třetí místo, stále nejlepší z dívek. Blahopřejeme!!! Kristýnka

Vyhlášení dopoledních kategorií proběhlo v poledne, tak Kristýnka měla po zbytek dne čas podporovat své starší kolegy. Nejdříve kolem třetí hodiny nastoupila k prvnímu kolu Gabriela a následně v půl šesté Jan. Kategorie Ženy nad 20 let věku byla opravdu nabušená, soutěžilo v ní 41 tanečnic, což je na Středoevpropské poměry slušné číslo. Gabriela se ovšem nezalekla a ve své první kvalifikaci na Mistrovství světa v životě získala recall (tanečnice může jít třetí kolo, většinou se pro recall vybere 50% nejlepších). Tančila set the Miss Brown´s Fancy a nakonec za sebou nechala mnohé tanečnice reprezentující Evropu na velkých šampionátech. Získané osmé místo je vynikající výsledek, srdečně blahopřejeme!!! Gabriela

V programu se to nejlepší schovává na konec, proto kategorie Muži nad 20 let věku soutěžila jako poslední (mužů, jak známo, je v tanci jako šafránu). V soutěži se Jan opět střetl se svým velkým soupeřem Lucasem Materou z Polska, který opět předváděl, proč je mistr Evropy 2010. Ne, nadarmo ho Jan přirovnává k buldozeru, má neuvěřitelnou sílu v úderu, dynamiku a výdrž. Když tančíte vedle něj na podiu, je to, jako by kolem Vás jela obrovská mašina. :) Jan stejně jako ostatní muži získal recall (zde udělili porotci vyjímku, aby mohli posoudit všechny tanečníky ve třetím kole), tancoval šestý v pořadi a jeho oblíbený hornpipe the Ramblink Rake se mu povedl i proto, že muzikanti Orfhlaith Ni Bhriain (hrála na klávesy) a Alan Burns (hrál na harmoniku) byli skvělí. Vyhlášení bylo pro Jana dramatické, nejdříve nezachytil své čtvrté místo v prvním kole, po druhém místě v druhém kole zase organizátoři vyhlašování jeho kategorie přerušili. Po mučivých 10 minutách se muži vrátili na podium a čekali na závěrečný verdikt. Všechna nižší místa minula a na verdikt čekal jen Jan a Lucas... komu štěstěna přála, kdo byl lépe hodnocen? Na druhém místě skončil... Lucas Matera... a Jan byl vyhlášen za Kvalifikaci i Mistrovství Evropy PRVNÍ!!! V sále propukla obrovská radost tanečníků Ronan Morgan School, pod kterou tanečníci Gall-Tír patří. Jan

V neděli se všichni tři šampioni přišli podívat na odpolední Primary kategorii a neveřili svým očím. V některých skupinách třeba pro Primary Reel bylo přes 50 soutěžících, a opět převažovaly ženy. Úroveň byla různá, velký dojem udělaly tanečnice Roonie Academy z Moskvy, které měly jednotný look, dobře zvládnuté základy a přesný rytmus, ostatní soutěžící vzhledem i projevem převyšovaly. Ruská taneční škola tedy ukazuje svou sílu i v tomto odvětví. Uvidíme, jak se jim bude dařit, až je úspěchy na soutěžích dovedou do Open úrovně. Jak svorně Gabriela, Jan i Kristýnka tvrdí, Open je oproti třem předchozím úrovním jako jiný svět a Open ostrovní (chápej Irsko) je jako jiná planeta. Současně se ale naši tři mušketýři snaží v zákulisí pomoci každému, kdo se rozhodl kategorii Open dobít. Trenéři, i rodiče ze škol mimo Střední Evropu (organizace RTME) jsou většinou mile překvapení, jak přátelská až rodinná atmosféra panuje na soutěžích v irských tancích, a jak se navzájem tanečníci podporují.

Cestou na letiště se Gina, Kiky a Jan ještě prošli kolem Milánského dómu a Divadla La Scalla (slavná opera), aby následně i přes hustou mlhu, že by se dala krájet, :) odletěli domů.
Celá fotogalerie

P.S. Aby to nevypadalo, že žijeme v pohádce o Rákosníčkovi, musíte se ještě dozvědět, že fusak je příruční zavazadlo, a pokud máte k němu kabelku, tak Vás EasyJet nepustí v Miláně do letadla. V takové situaci je nějaký ten pohár navíc komplikací. Po pěti minutách vyjednávání jsme přeskládaly všechny „příručáky“ do jednoho kufru, jedné kabelky a fusaku. „Tři lidi, tři příruční zavazadla, všechno je OKej, sir.“ Z praktického hlediska zcela zbytečný krok, protože soutěžní kostýmy byly po pár metrech v bezcelní zóně vysvobozeny ze zajetí toho jediného společného obalu. Než nám bylo přistaveno letadlo, prostály jsme potřebnou frontu na sedadla (EasyJet nemá místenky, kdo dřív přijde, sedí). Jak se ale divila palubní obsluha, když náhle dva cestující měli chybět, a přesto bylo plno. Nejdřív nad tím hloubali sami, pak zavolali pána ve svítivé vestě. Nakonec se vedoucí čety chopila sluchátka, aby vyzvala cestující, kteří neletí do Prahy, aby si vystoupili. Nezvedl se nikdo. :D Tak začalo hledání, kdo tu není. Bohužel čeština není úplně jednoduchý jazyk, proto se není co divit, že Lucia Ochkr..Ochr..Ochsj..ouva nebyla mezi námi. Nakonec byl náš odlet zachráněn paní v první řadě, která vyvolala potřebná příjmení, nikdo se nenašel, nikdo nepřebýval, nikdo nechyběl, zřejmě statistická chyba. Ať tak nebo onak, nakonec se odletělo jen s akademickou půlhodinou, která byla dohnána ve vzduchu. Konec dobrý všechno dobré. :D Jan